Naše lokality

Třebíč, Hrádek (TR)

Skalní step na Hrádku má staletí trvající historii. Nejstarší známé vyobrazení okolí města Třebíče je zřejmě z roku 1720 a zobrazuje město z jižní strany. Na kresbě je patrné, že celá plocha budoucího parku je bez stromů a křovin, má charakter suchých trávníků a je porostlá suchomilnými a teplomilnými druhy rostlin, které snášejí dobře pastvu.


Park lze rozdělit na dvě části, první větší severní část je mírně zvlněná plocha a druhá menší část je prudký jižní svah. Severní část parku byla ještě na snímku z roku 1896 bez porostu, na pozdějších fotografiích řídce porostlá stromy a keři. Plocha sloužila dlouhé věky jako pastvina pro historické jádro města - pásly se tu krávy a kozy a ovce. Po první světové válce v letech 1926-1927 byla plocha osazena čtyřřadou alejí lípy srdčité (Tilia cordata), která začíná u základní školy, dále obloukem pokračuje kolem bašty až k židovskému hřbitovu. Celkem bylo vysazeno 254 stromů. Alej nebyla tehdy zcela dokončena. Výsadba zbývajících 44 stromů proběhla až v roce 2009. Byly vysazeny potomci památných stromů lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a lípy srdčité (Tilia cordata) z celé ČR. O 2 roky později bylo vysazeno dalších 14 lip a celé stromořadí tím bylo zakončeno. Současný stav výsadby je negativně ovlivněn dlouhodobým suchem.


Přes postupné zarůstání dřevinami a ukončení pastvy se zde dodnes zachovaly v různé podobě fragmenty suchých trávníků a společenstev skalní stepi, ve kterých najdeme řadu zajímavých druhů rostlin. K těm nejvýznamnějším patří např. mrkvovitá rostlina sesel sivý (Seseli osseum). Na území města Třebíče se vyskytuje pravidelně na skalách a v kostřavových trávnících. Vybírá si suchá nezastíněná stanoviště na syenitovém masívu. Je to teplomilná rostlina a na západ od Třebíče prakticky chybí. Druhem dokládajícím, že lokalita nikdy nezarostla lesem, je nenápadná tráva kostřava sivá (Festuca pallens). K zajímavým druhům patří také výrazná tráva strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica). Na skalních výchozech najdeme místy porosty sukulentních rostlin jako je netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), nápadné jsou žlutě kvetoucí porosty rozchodníku ostrého (Sedum acre). V okolí skalek na sypkých mělkých půdách najdeme brzy na jaře drobné jednoleté druhy výslunných strání jako je rozrazil dillenův (Veronica dillenii). V létě zde kvete vysoký hvozdíček prorostlý (Petrorhagia prolifera).


Pozoruhodným zjevem v Třebíči je třešeň mahalebka (Prunus mahaleb). Na skalách pod Hrádkem vytváří celkem bohaté porosty a podle biotopu se zdá, že by tu i mohla být původní. Pravděpodobně je ale vysazená, nebo jde o často pěstovaný druh, vysazovaný už v minulosti. Z dalších křovin zde najdeme trnku obecnou (Prunus spinosa) nebo růže (Rosa sp. ).


Převládající dřevinou na Hrádku je trnovník akát (Robinia pseudoaccacia). Tento původem severoamerický druh se zde v posledních desetiletích rozšířil a značně ovlivnil zdejší společenstva rostlin. Bujným růstem, hromaděním dusíku a vylučováním dalších látek do půdy dochází k ústupu původních druhů suchých skalnatých biotopů. Ty jsou nahrazeny spíše ruderálními druhy vyhledávající dusík v půdě, jako je pýtr plazivý nebo vlaštovičník větší. Proto je cílem obnovovacích opatření v posledních letech odstranění všech akátů. Na jejich místě brzy vyrůstá řada původních druhů dřevin, jako je dub zimní (Quercus petraea), jilm drsný (Ulmus glabra) nebo javor mléč (Acer platanoides).


Zvířata


Výslunné skalnaté stráně bohaté na hmyz jsou domovem ještěrky obecné (Lacerta agilis), kterou můžeme potkat vcelku běžně. Naopak vzácným druhem, který využívá skalní štěrbiny jen k zimování je užovka podplamatá (Natrix tesselata). Tento had žije kolem řek s kamenitými břehy, dokáže výborně plavat a jeho potravou jsou drobné rybky. Zajímavostí je, že výskyt tohoto druhu zaznamenáváme v Třebíči teprve v posledních několika letech. Bohatší populace žije na řece Jihlavě pod Mohelnem a dále po proudu. Tato užovka bývá někdy zaměňována se zmijí obecnou.


Hrádek je zajímavou lokalitou pro pozorovatele ptáků. Díky pestrému prostředí a dobré přehlednosti je možné zahlédnout během krátké procházky řadu lesních druhů ptáků i typické druhy městské zástavby. Asi nejoblíbenějším ptačím obyvatelem Třebíče je čáp bílý (Ciconia ciconia). Hnízdo čápů na komíně přímo v centru města patří neodmyslitelně k Třebíči. Právě z Hrádku je možné z nadhledu pozorovat čapí domácnost jako na dlani a těšit se tak z každoročních čapích přírůstků. K dalším typickým a na pozorování vděčným druhům patří strakapoud velký (Dendrocopos major). Strakapoudi zde hnízdí nejčastěji v aleji lip na plošině nad strání. Díky dobré přehlednosti nedá mnoho práce strakapoudy najít a pozorovat je například při hloubení dutin nebo krmení mláďat. Dalším nápadným druhem je žluna zelená (Picus viridis). Zejména na jaře se její typický hlas ozývá na Hrádku často, ale v době hnízdění je velmi nenápadná. Pěkným zážitkem bývá také pozorování hejn rorýsů obecných (Apus apus), kteří v desítkách proletují velkou rychlostí nad městem a často také v těsné blízkosti skal, kde loví potravu. K vzácnějším a méně známým obyvatelům této lokality patří krutihlav obecný (Jynx torquilla) nebo rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus). K naopak hojným druhům patří např. špaček obecný (Sturnus vulgaris), který s oblibou hnízdí v opuštěných dutinách po strakapoudech.


Teplomilný hmyz na skalách


Skalnaté lesostepní stráně orientované k jihu jsou místem, kde nachází vhodné podmínky k životu řada teplomilných druhů hmyzu. K lehce pozorovatelným patří denní motýli. Kromě běžných suchomilných druhů hojných i jinde v okolí můžeme na této lokalitě pozorovat velmi vzácného modráska rozchodníkového (Scolitantides orion). Housenky tohoto drobného modráska žijí na rozchodnících na skalách, které nejsou zastíněné stromy. Motýl má dvě generace v roce a tak nejvhodnějším obdobím pro jeho pozorování je počátek května a přelom června a července. K nápadným druhům, které zde můžeme často spatřit, patří otakárek fenyklový (Papilio machaon) nebo okáč bojínkový (Melanargia galathea). Na začátku července posedávají po květech na výslunných stráních jedinci ostruháčka kapinicového (Satyrium acaciae).


K chráněným druhům této lokality patří jeden z našich největších a nejznámějších zástupců hmyzu: kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Koncem léta, kdy jsou kudlanky dospělé, je můžeme spatřit, jak nehnutě sedí na suché vegetaci a vyčkávají na svou kořist, kterou jsou hlavně sarančata. Kudlanka dobře létá a tak není vzácností najít kudlanku třeba i v centrum města, kam omylem zalétla ze skal na Hrádku. Vyprahlá místa s řídkou vegetací a písčitou půdou v okolí skalek vyhledává saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens). Tato velká saranče s blankytně modrými křídly, patří na Třebíčsku k vzácným druhům a populace na této lokalitě je nejzápadnější známou populací v údolí Jihlavy.


Suché trávníky a teplomilné křoviny jsou také domovem mnoha druhů brouků. Převažují zde však druhy nenápadné, které zaujmou spíše odborníka než běžného pozorovatele přírody. Ve stéblech trávy ovsíku vyvýšeného žijí larvy stepního kozlíčka Calamobius filum. V hadinci obecném zase kozlíčka kovolesklého (Phytoecia coerulescens). Na rozkvetlých mahalebkách často sedají zlatohlávci zlatí (Cetonia aurata) nebo zlatohlávci hladcí (Potosia cuprea). Larvy těchto krásných brouků žijí v dutinách stromů nebo hromadách kompostu. K opravdovým vzácnostem zdejší lokality patří potemníci Platydema violacea a Omophlus lividipes nebo také nᚠnejmenší zástupce kovaříků Quasimus minutissimus.


Pestré společenstvo blanokřídlého hmyzu reprezentuje velká samotářská včela drvodělka fialová (Xylocopa violacea). I když vzhledem připomíná velkého čmeláka, patří tento druh mezi včely. Svá hnízda si vykusuje v kmenech suchých stromů nebo v různých dřevěných stavbách.


Fotogalerie

Fotogalerie Fotogalerie
Vyrobilo Vergilio
tel. 564 034 582, 721 321 281