Hořečkový rok

Hořečkův život

Proč je ho v současné době tak málo? Hořeček má rád podhorské pastviny. V minulosti byl sladěn s potřebami lidí. Včasné sušení sena na mezích, částečně i na pastvinách a jejich následné přepásání hrály této rostlině do karet. Nesnáší totiž pozdní seč, při které se zničí rostliny, které by koncem léta měly kvést. Dalším důvodem jeho rychlého vymizení je neschopnost konkurovat bujnější vegetaci nebo mechům, které na plochách, kde dojde k ústupu hospodaření, rychle převládnou.  Hořeček český je tak neodmyslitelně spjatý s tradiční venkovskou krajinou a životem lidí a jejich zvířat. Právě to se mu stalo téměř osudným.

Hořeček je dvouletá bylina, tzn. že v prvním roce vyroste malá rostlinka bez květů o velikosti do pěti centimetrů a teprve až druhý rok doroste do své krásy a plného květu. Vykvétá až v září, i proto mu činí rozmnožování potíže. Než doroste do své krásy a možného vysemenění, louky jsou dávno posekané a sklizené na seno.

Pěčovatelská kúra

Z toho, co víme o životním cyklu hořečku a jeho nárocích na stanoviště, jsme se pokusili sestavit (s ostatními ochránci přírody a úředníky Kraje Vysočina) ideální prohořečkovou kúru. Základem péče je střídání pastvy a kosení. Jenže ve správných termínech, ani ovce nesmí hořeček spolknout před vysemeněním. Péče probíhá přibližně takto: Na místech, kde na podzim rostliny odkvetly a vysemenily se, provádíme brzo na jaře nebo i v zimě odstranění mechů nebo stařiny pomocí železných hrábí. Do poloviny června musí proběhnout první sklizeň hmot, tedy kosení nebo lépe pastva. Pak následuje dlouhé období klidu, kdy hořečky rostou a kvetou. Další zásah v podobě pastvy nebo kosení proběhne až po jejich odkvětu, tedy přibližně od poloviny října dále.

Jak se letos zadařilo

Na některých lokalitách se bohužel potvrdilo, že hořečky už nevzbudila ani intenzivní péče jako na Kamenném vrchu u Heraltic nebo v Radoníně. Naopak neobvykle vysoké počty kvetoucích rostlin se objevily v Číchově u vlakové zastávky a na sjezdovce na Jalovci. Na těchto místech vykvetlo více než sto rostlin. Velikým a velmi příjemným překvapením byl pak dva kvetoucí hořečky na Salátově kopci u Zašovic. Bylo to po dlouhých letech poprvé, co vykvetly alespoň dva a věříme, že i tady se je podaří zachránit. Je zřejmé, že promyšlená a dobře provedená péče o lokality, kde se střídá pastva ovcí a kosení ve vhodných termínech hořečkům svědčí.